Získejte vždy aktuální informace o akcích

ať už vám nikdy nic neunikne!

Chci bonus navíc

mandalu zdarma e-mailem a info ze světa mandal
1 + 13 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.

Pomáháme plnit sny

Zveřejněno 19. 5. 2012 v kategorii Z našich výstav a akcí

V pondělí 14. 5. 2012 v 17:00 se uskutečnila vernisáž obrazů Ivety Švecové, která zahájí měsíční výstavu Obrazy duše.

(tisková zpráva)

Ta se dočasně stala výzdobou kavárny Redwall Café a její Galerie G10, kterou najdeme na adrese Gajdošova 10, Brno Židenice (konečna Stará Osada). Záštitu nad výstavou převzalo občanského sdružení Centrum Mandala o.s.

Výstava Obrazy duše zahrnuje jak obrazy pocitové, tak energetické a setkáte se na nich i s bájnými bytostmi. Autorka všech vystavených děl, Iveta Švecová, tvoří svá díla bez předchozího záměru, jen čistě na základě svého intuitivního vnímání. Vznikají tak nádherná díla, která by bylo škoda tvořit tzv. do šuplíku. Protože chceme svým klientům pomáhat realizovat sny a převzít odpovědnost za vlastní život, pomohli jsem s organizačním zajištěním výstav, které mají "domácí umělce" naučit nebát se ukázat svá díla. Iveta má vystudovanou uměleckou průmyslovou školu, ale umělecké tvorbě se začala opět více věnovat až u nás. Po našem semináři jak pracovat se sny odcházela se záměrem splnit si svůj sen „umělce“...

A jaké to bylo?

Spěchám.

Zase jdu pozdě.

V kalendáři sice mám u dnešního data napsáno „Ivetka-vernisáž-17,00“, ale spikla se proti mně EM HÁ DÉ.

Osum minut po páté dobíhám do moderní kavárny a šipka mě směruje do suterénu.

Galerie je plná.

Galerie je plná lidí, obrazů, pachů.

Zatím se nezačlo, čekají asi na … na opozdilce, jako jsem já.

Ještě jedna paní …. a jdeme na to.

Zahajuje Zuzka, šéfka centra Mandala.

Moc nevnímám, dívám se na obrazy. Pak se vyprsím, protože zaslechnu, že se mluví o Ivetiné malbě na textil a já mám na sobě její batikované triko.

Ať se všichni podívají, jak je to pěkný (to triko).

Pak následuje kulturní vložka; jakýsi švarný jinoch hraje na kytaru a zpívá.

Všichni se usmívají.

Je mladý, hezký a jde mu to.

Srdečný potlesk.

Jde se korzovat a obdivovat obrazy.

Nebo spíše obrázky, svou velikostí, nikoliv nábojem. Během hodiny jsou tři zamluvené, o „Vílu“ se dokonce „poprali“ tři zájemci.

Je tu fajn atmosféra, ale jdu nahoru, nadýchat se vzduchu.

Dobrá volba-je tu i občerstvení.

Tlačím do sebe tousty, ne proto, že jsou zadarmo, ale že jsou fakt dobrý.

Potkávám několik známých a dáváme se do řeči. Gratulujem Ivetě k její odvaze „jít na trh se svou kůží“, nebo spíš duší.

Líbí se mi obrázek „Hořící postel“ a divím se známému, že je fascinován (pro mne) strašidelným obrázkem „Vědma“.

No, psychoanalytik by se na nás vyřádil.

Přibývá povzbudivých, děkovných zápisů do památníčku a lidí naopak pomalu ubývá.

Odcházejí spokojení.

Jako já.

Z vernisáže