Autor: Zuzana Řezáčová Lukášková, zveřejněno 13. 8. 2013
Víte, jaké životní scénáře používáte a jaké mají (ne)výhody? Pojďte se na ně podívat z blízka!
Přijďte si vyzkoušet své životní role do bezpečného prostředí a příípadně změnit své navyklé scénáře.
Základní metodou při skupinových setkáních je pozorování toho co se děje, tedy sebepozorování. Oproti běžnému životu však máme k dispozici také zpětnou vazbu ostatních členů skupiny. Zejména je dobré zaměřit se na to, co dělám, jak se při tom cítím a jaké tělesné pozice zaujímám.
To, co se ve skupině nejvíce projeví, je zejména kolik prostoru si pro sebe dovolím vzít a zda témata začínám (určuji tak trochu co a jak se bude dít), vyčkávám, kdo začne a pak se přidám, nebo čekám, až zbudu poslední. V průběhu dlouhodobé skupiny pak mohu zaujímat různé role, které ale mohu volit vědomě a vědomě je mohu také měnit. Mohu tak na vlastním prožitku zkoumat výhody a nevýhody a pak se rozhodnout, kdy kterou roli použiji.
Pokud po většinu času zahajujete interakci ve skupině, máte výhodu, že jistým způsobem udáváte směr, kterým se bude dění vyvíjet. Máte také zajištěn dostatečný čas pro sebe. Nevýhodou je, že pokud je práce “po kolečku”, nemůžete reagovat na ostatní a zároveň se v rámci svého příspěvku ochuzujete o podněty a nápady ostatních.
Pokud vyčkáváte a přidáte se jako třetí nebo čtvrtý, je to bezpečná pozice. Již víte, jak se skupina “tváří” a jak se dění vyvíjí. Můžete se tedy dění přizpůsobit a zároveň ho ještě částečně ovlivnit. Na druhou stranu, nejste tvůrcem dění a může se stát, že se přizpůsobíte natolik, že své vlastní postoje a názory potlačíte (zapomenete na ně).
Pokud vyčkáváte, může se stát, že nebude dostatek času a že zapomenete, co jste chtěli říct. Na druhou stranu, máte již většinu názorů a podnětů před sebou a můžete na ně reagovat. Můžete tak ovlivnit to, s čím bude skupina odcházet.
Arteterapeutka, která jako jediná v ČR pracuje s mandalovým diagnostickým testem.
