Získejte vždy aktuální informace o akcích

ať už vám nikdy nic neunikne!

Chci bonus navíc

mandalu zdarma e-mailem a info ze světa mandal
11 + 1 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.

Těhotenská ztráta

Zveřejněno 18. 4. 2016 v kategorii K zamyšlení

Těhotenská ztráta je jednou z nejbolestivějších zkušeností, kterou žena může projít. Jedná se o potrat nebo úmrtí dítěte ještě před porodem. Pro ženy mnohdy znamená nejen konec těhotenství, ale také konec jedné životní etapy. Mnohé ženy, které si těhotenskou ztrátou prošly, uvádějí, že už nikdy nejsou a nebudou takové, jaké bývaly dříve. Ztráta miminka je pro ně takovou ranou osudu, že ji považují za svůj životní milník. A svou pouť životem potom trvale dělí na období před ztrátou a období po ní...

Ženy, které přijdou o miminko, si často připadají nesmírně osamělé. Značnou vinu na tom nese tabuizace potratů a smrti vůbec. Přitom potraty a porody mrtvých dětí nejsou a nikdy nebyly výjimečné. Udává se, že potratem dnes projde zhruba každá čtvrtá žena. Nejčastěji se jedná o potraty v prvním trimestru. Občas však dojde k úmrtí miminka i později. 

 

Ztráta miminka je častější než dopad asteroidu

Sama jsem si dříve myslela, že potrat je stejně mimořádný, jako dopad asteroidu do Mexického zálivu. Až když jsem se touto problematikou začala více zabývat a mluvit o ní, zjistila jsem, kolik žen a rodin z mého okolí si s sebou tuto bolestnou zkušenost nese životem.  Ačkoli je každá ztráta vytouženého miminka bolestivá, nejlépe tuto situaci zvládají ženy, které spontánně potratily v prvním trimestru. Těhotenskou ztrátu nejhůře nesou matky, které v minulosti absolvovaly interrupci a ztrátu miminka vnímají jako následek svého nerozvážného činu a zasloužený trest. Také ji hůře zvládají ženy, které potratily opakovaně. Obávají se, že se třeba miminka nikdy nedočkají. Potrat hůře přijímají i ženy, které otěhotněly ve vyšším věku, které otěhotněly díky umělému oplodnění a které v minulosti prožily významnou životní ztrátu, se kterou se dosud plně nevyrovnaly. 
 
Náročnější situaci prožívají ženy, které o dítě přišly v průběhu druhého a třetího trimestru. Udává se, že od druhého trimestru ženy truchlí a trápí se stejně tak, jako by truchlily při smrti již žijícího dítěte. Někdy jejich bolest může být dokonce ještě větší, protože mají pocit, že jim byl ukradený veškerý kontakt s dítětem, veškerá jejich společná budoucnost, veškerý jejich vztah. Naopak u mužů bolest zpravidla vzrůstá společně s délkou těhotenství.
 

Rozlučkový rituál a čas vše zahojí

Rodičům potracených a zemřelých dětí obvykle pomůže, pokud mohou se svým zemřelým dítětem strávit nějaký čas. V některých zahraničních i českých porodnicích již mohou rodiče své děťátko umýt a obléct, mohou jej pochovat a rozloučit se s ním. Na památku potom dostanou tzv. upomínkový balíček, který zpravidla obsahuje fotografii miminka, pramínek vlásků, nemocniční označovací náramek, otisk ručičky a nožičky a kondolenční listinu s podpisy zúčastněných zdravotníků. U nás je však taková péče spíše výjimkou.
 
Důležitým rituálem, který rodičům potracených dětí chybí, je pohřeb. Rituální rozloučení je nezbytnou součástí procesu přijetí ztráty dítěte. Někteří věřící rodiče si domluví soukromý pohřeb u svého duchovního. Jiní spontánně provedou vlastní rozlučkový rituál. Rodiče například vyrobí lodičku, ozdobí ji květy a pustí ji po vodě, vypustí do vzduchu nafukovací balónek se jménem dítěte nebo pohřbí či spálí něco, co jim jejich miminko připomíná. 
 

Klasický pohřeb na hřbitově je však účinnější – především proto, že rodiče pak mají místo, kde mohou na miminko vzpomínat a kde zapalovat svíčky. Ostatním lidem tak podvědomě manifestují, že i oni prožili významnou ztrátou, která je nedílnou součástí jejich života.
 

Nejdůležitější je psychická podpora

Rodiče, kteří přišli o své dítě, potřebují psychickou podporu. Laickou podporu a pomoc jim mohou poskytnout jejich přátelé a blízcí. Avšak někdy je na místě i odborná psychologická pomoc. Ta zpravidla zahrnuje krizovou intervenci, jejímž cílem je pomoci rodičům zmobilizovat zbytky svých sil, plně si uvědomit, co se stalo a bez zábran o tom hovořit. Před psychologem mohou odhalit i své skryté či potlačené emoce. Později potom hledají novou životní rovnováhu a schopnost žít dál. 
 
Někdy je třeba i manželského či rodinného poradenství. Muži i ženy totiž truchlí rozdílným způsobem a někdy je pro partnery těžké tuto odlišnost přijmout. Někteří truchlící partneři se obávají, že když druhý partner netruchlí podobně jako oni, tak vlastně netruchlí vůbec. Někdy partneři truchlí tak odlišně, že zcela ztratí společnou řeč. V každém případě je těhotenská ztráta prožitkem, který otřese základy partnerského vztahu.
 
V některých případech je nutné, aby rodič podstoupil dlouhodobou psychoterapii. Stává se to častěji u žen, které se dobrovolně rozhodly podstoupit potrat, které se rozhodly pro ukončení těhotenství kvůli důvodnému podezření na vývojové vady miminka, které v minulosti prožily významnou ztrátu, se kterou se dosud nesmířily, které truchlí příliš silně nebo příliš dlouho, které před realitou utíkají do nejrůznějších závislostí, které propadly silným depresím, úzkostem, nekontrolovatelným záchvatům vzteku, u nichž se projevily poruchy příjmu potravy nebo které procházejí ztrátou identity.
 

Co dělat při těhotenské ztrátě

Před rokem se mě jedna redaktorka ptala, co bych poradila kamarádce, která prožila těhotenskou ztrátu. Odpověděla jsem jí toto:
  • Plač, vztekej se anebo prostě dělej, co cítíš.
  • Truchli tak dlouho a takovým způsobem, jak potřebuješ.
  • Pojmenuj miminko a rozluč se s ním.
  • Až pomine to nejhorší, vylez z ulity. Vrať se do práce, buď v kontaktu s přáteli, věnuj se koníčkům. Můžeš změnit něco na svém zevnějšku.
  • Dobrý psycholog ti může hodně pomoci.

Máte zkušenost s někým, kdo podobnou ztrátou prošel? Co mu pomohlo?