Udělám dobrý skutek a nic ti nedám

Zveřejněno 13. 6. 2017 v kategorii Inspirativní příběhy

Seděla jsem na nádraží a čekala na vlak. Poměrně těsně vedle mě si sedl kluk a požádal mě o padesát korun. Nebyl u toho moc zdvořilý. "Padesátikoruna tě snad nezabije… A dobré skutky neděláš?" Rozhodla jsem se rychle dobrý skutek udělat a klukovi nic nedat. Ne vždy ale nechám peněženku zavřenou.

Nový Prostor si kupuji jen výjimečně, protože mě jeho čtení nebaví. Takže ho nechci ani nepotřebuji. Ale jednou mě pán na zastávce šaliny během pěti minut přesvědčil, že zrovna tohle číslo  od něj zkrátka potřebuju. Neváhala jsem a přihodila jsem mu dýško. Byl to obchod. Kluk na nádraží nic nenabízel a ještě mi vynadal, když jsem mu odmítla pro něj banální částku vydat. Asi zase tak banální nebyla. 

Bez práce nejsou koláče

Jako rozlítaný blíženec jsem často někde na cestách. Dneska proto už snad můžu s klidným svědomím říct, že jsem ledacos viděla. Největší dojem na mě udělala Keňa. Rusko je možná veliké a v Americe máte neomezené možnosti, ale jen v Keni je spousta původních obyvatel, kteří: 

…… jsou na jedné straně neuvěřitelně chudí.

Mají jen svůj plechový domeček, který se v horkých letních dnech musí neuvěřitelně rozpálit (klimatizaci opravdu nemají). Když kolem nich projíždíte, zdá se, že nemají vůbec nic na práci a jediné co umí je natahovat ruce na kolemjedoucí auta. Když jedete v autě, máte přece neomezené množství peněz. Dělají totéž, co kluk na nádraží. Setkání s nimi není příjemné.

Pracují s tím, že ve vás vzbuzují pocit zodpovědnosti za jejich osud, pocit studu za to, že máte jiný život než oni, pocit, že jim musíte dát všechno, co máte u sebe jinak budete do konce života užíráni špatným svědomím. 

… jsou na druhé straně na turisty dobře připraveni.

Nabídnou vám prohlídku vesnice původního obyvatelstva, pozvou vás do kuchyně i do ložnice (všechno v jednom malém proutěno-hliněném domečku, který má rozlohu asi naší komory), děti vám zazpívají anglickou písničku, aby ukázaly, že umí počítat do deseti a pak vám ženy nabídnou vše, co vyrobily. Odcházíte i s tím co jste nikdy nechtěli a dokonce jste za to ochotně zaplatili dvojnásobnou cenu než je reálná hodnota. 

Vidíte ten rozdíl? 

Jde o rozdílné přístupy k životu i ke světu a inspiraci si z nich můžete vzít jak pro sebe jako dárce, tak pro sebe jako člověka. Kdyby Pinocchio na svých cestách nepotkal lidi, kteří mu řekli "ano, dám ti peníz, když pro mě uděláš…", nikdy by se z něj opravdový chlapec nestal. Jen díky tomu, že bylo jeho žebrání bez odezvy, naučil se, že pokud něco chce, musí za to něco nabídnout a pak dát. 

Jaký dobrý skutek jste v životě udělali Vy?