Vesna, bohyně jara

Zveřejněno 11. 11. 2014 v kategorii Slovanští bohové

Vesna je věčně dospívající bohyně, mladičká dívka v bílém, stále usměvavá, rozlítaná a mírně potrhlá, skotačící. Je to bohyně jara, patronka dospívajících dívek, které skotačí, dovádí a šíří kolem sebe nakažlivý smích a ještě nakažlivější popěvky, protože ona sama taková je.

Vesna je krásná bohyně jara a jarního slunovratu, na níž oko každého boha rádo spočine. Je bohyní, která zahání zimu, přináší teplo, zeleň a kvítí. Je to jemná, éterická, věčně usměvavá a prozpěvující si bohyně. Její dlouhé vlasy dotváří spolu s rozevlátými bílými šaty dojem éteričnosti a jemnosti. I proto k ní patří jarní křehké kytičky, ještě trochu rozbolavělé od pozdního sněhu a popálené ranní jinovatkou.

Vesna patří k Perunovi

Vesna prý přilétala na křídlech jarních ptáků (zejména kukačky) a přinášela první jarní déšť. První jarní bouřka a jaro začínají, když se bůh Perun (bůh severu, bouřek, úrody a velkých válek) zadívá do Vesniných krásných očí, obejme ji a v tom mu vypadne z ruky jeho kopí. To je první jarní blesk. Končí tím období nehostinné zimy, kdy po světě řádila hněvivá sestra Vesny, neplodná Morena.

Vztah Vesny a Peruna je tedy milenecký, plný koketování, ale poměrně stálý.

Žena Vesna

Žena Vesna je živá, usměvavá, společenská. Snadno navazuje kontakty s novými lidmi. K mužům se žena s převahou Vesny chová spíše koketně, než aby navazovala dlouhodobé známosti. 

 Literatura:

Ivan Hudec: Báje a mýty starých slovanů, Slovart, 1994
Irena Šindlářová, Josef Růžička: Báje a mýty starých slovanů, Fontána, 2003
Zuzana Řezáčová Lukášková: Bohové a bohyně v nás, Zoner 2016