Setkání

Autorka článku: Zuzana Pospíšilová
(vybíráme z Vašich příběhů)

Jdu kolem s kolem - do kopce tlačím a proto ho nepřehlédnu - sedí tam každý den - na slunci, za deště, ošlehaný větrem, dívá se na silnici, projíždějící auta, pole s kukuřicí... Většinou ho pozdravím, prohodím pár slov - zdalipak je mu líto, když na něj někdy zapomenu? A viděl ty srnky, které mi jednou přeběhly přes cestu? Kukuřice byla sklizená a tak si vyrazily z lesa na lup - měl jim v tom zabránit, to je totiž jeho služba! Vždy se usmívá, tornu přes rameno, houpá nohou, třeba by i zamával? Můj skřítek na sloupku. Náhoda nebo záměr? obešla jsem ho ze všech stran, ne nejspíš jen zbytek pěny vymáčknutý ze spreje... sám si tam takto vznikl.

Pohádkový skřítek

Jak jsem se s ním takto skamarádila najednou mi začalo být líto, že tam už dlouho nebude - jak dlouhou životnost má asi takový pachový ohradník? Přijdou a na sloupek, na kterém sedí, nastříkají nový, čerstvý, co s tímto, který už neslouží? 

Nejraději bych si ho vzala domů, bojím se, že do příštího roku nedožije, vzít pilku... jestli bych vůbec ten sloupek zvládla přeřezat?  utrhnout nepůjde, všichni jsou "posazení" na hřebíku... ach jo, jak to vyřešit?

"A nechceš popřemýšlet o tom, že tam třeba nesedí jen pro tebe? Je určitě spousta lidí, kteří ho vidí, na ně tam čeká a jen pro ně tam sedí a byla by škoda vzít si ho domů jen pro jednoho z nás," nabídla mi Petra jiný úhel pohledu. Ano, určitě ho potřebují i jiní, proč jinak by vznikl na cestě do nemocnice a LDN? Třeba posílá aspoň kousek, kousíček naděje, pomoci, těm, kteří kolem nedobrovolně a se strachem musí projet a pak v ordinaci čekat na zprávu... 

Tak tam tedy zůstaň, můj pohádkový skřítku, a až tě na sloupku neuvidím? Jsem ráda, že jsem tě potkala a děkuji za lekci o pomíjivosti...