Splňte si svůj sen

V první třídě jsem tedy vydala samonákladem ilustrovanou knihu o gumě a pravítku. Protože jsem ještě nevěděla, že neumím psát a kreslit, tvořila jsem pro maminku ilustrované knížečky. Bohužel nevím co se s nimi stalo...

V devíti letech jsem začala psát román, který jsem nikdy nedopsala. Měla jsem velký červený linkovaný sešit, ve kterém se po řadu let nepravidelně hromadily fantazie, zážitky, výlevy emocí... Všimla jsem si, že mi psaní pomáhá uvolnit zahlcující pocity. Současně jsem se ve škole dozvěděla, že nejsem jazykově ani výtvarně nadaná a tak jsem od psaní na dlouhou dobu upustila. Pětky z diktátů a trojky ze slohů mi vždy připomněly, že bych se měla věnovat spíš matematice nebo chemii. Na gymnáziu jsem se i přes to zúčastnila několika literárních soutěží. Do té první jsem svůj příspěvek poslala přes nesouhlas češtinářky a z celostátní soutěže jsem si odnesla třetí místo, kterým se moje učitelka češtiny chlubila po celý další školní rok.

Mé úspěchy střídaly prohry a já si uvědomila, že dobrý a úspěšný text nemohu vymyslet. Ty nejlepší jsem prožívala. Všechny tyto zkušenosti postupně měnily můj pohled na psaní. Ještě ale hodně dlouho mi trvalo, než jsem se odvážila napsat první článek na blog, první článek do časopisu a vydat první knihu - první z mnoha, kterou jsem za svůj život rozepsala. Zcela příhodně je o tom, jak jít za svými sny. Už jen to, že tato kniha leží na pultech knihkupců dokazuje, že sny se mohou a DAJÍ plnit.