Zahájení třetího roku

zveřejněno 16. 9. 2012

Dny otevřených dveří Centra Mandala zahájila dne 11. 9 .2012 výstava obrazů Ivety Švecové. Po úvodním slovu jednatelky Centra Zuzany Řezáčové Lukáškové zaznělo hudební vystoupení v podání mladé houslistky Jany Svobodové.

(tisková zpráva)

V prostorách Centra se sešlo velké množství návštěvníků, až jsme začali mít obavy, zda se k nám všichni vejdou. Nakonec se vešli stejně jako obrazy, kterých nám na zdech visí více než při předchozí výstavě. Jako na každé vernisáži nechybělo ani občerstvení, které z větší části připravil Ivetin manžel Martin, za což mu skládaly chvály především ženy, kterých byla na výstavě převaha :-)

Kromě šikovného manžela má Iveta Švecová také šikovné ruce, což se samozřejmě odráží v její tvorbě. Suverenitu s jakou kreslí svá díla, by jí mohl kdekdo závidět. Témata obrazů se točí kolem života a mystiky. Najdeme v nich jak ukrytá poselství, tak jasné vzkazy. Obrazy by měly být vnímány podle individuálního pozorovatele, proto není divu, že každý má na věc jiný názor. Pro jednoho může být výjev pozitivní pro druhého frustrující. Každopádně v Ivetiných obrazech je něco zneklidňujícího, co nás nutí k delšímu pozorování.

K vernisáži se připojil i doprovodný program ve formě bodypaintingu, který měla na starosti lektorka Kamila Podivínová, která kreslila po lidech barvami na tělo. Pomalovat se nechali děti i dospělí, někteří i dvakrát :-) Vernisáž tak zahájila nejen další rok fungování Centra Mandala, ale také historicky první dny otevřených dveří.

Vernisáž se až na poněkud teplé počasí vydařila. Centrum Mandala pomáhá plnit sny, a proto není divu, že toto byla již několikátá výstava v řadě, kterou pomohlo zorganizovat. A rozhodně to nebyla výstava poslední...

Podobné články

pomocná ruka

Oslava dobrovolnictví

Letošní nominace na cenu Křesadlo byla pro Zuzku velkou poctou. Ne proto, že by šla „bojovat o první místo“, ale proto, že se ocitla mezi lidmi, kteří dělají dobro pro ostatní se stejnou oddaností a tichou vytrvalostí, jakou do své práce vkládá ona.

Číst dál

Nový příběh na stezce sv. Antoníčka

Někdy stačí maličkost, aby se obyčejná cesta proměnila v chvíli, která pohladí. Třeba jen nečekaná mandala z listí na mechu. Nebo rozesmáté dřevěné zvířátko ukryté mezi stromy. I malý dotek krásy dokáže zpomalit krok a připomenout, že svět kolem nás je dobré místo.

Číst dál