Mandaly můžete zahlédnout opravdu kdekoliv, v jakékoliv podobě, pojďme si některé z nich představit.

Tibetská mandala

Mandala jako taková je často spojována právě s Tibetem, centrem budhismu. Cílem budhistů je dosáhnout osvícení a vystoupit z útrpného kola znovuzrozování, aby v dalším životě mohli žít na místě dokonalé krásy. K tomu je potřeba oprostit se od pozemských tužeb a lidského ega, k čemuž mohou napomoci mandaly – tradiční nástroj vizuální meditace. Ty mohou přinést porozumění sebe samého i vesmíru okolo nás. Tibetské mandaly jako symboly dokonalé rovnováhy a harmonie jsou tvořeny podle přísných pravidel. Jsou to obdélníkové obrazy na svinovacích plátnech znázorňující Buddhovo učení, koloběh života a duchovní průvodce nebo kruhové meditační mandaly kyil-khor. Ty znázorňují cestu za osvícením, za středem mandaly. Vrcholem tibetských mandal ve fyzickém světě je však písečný obraz „dul-tson-kyll-khor“ neboli „mandala barevných prášků“.

Křesťanská mandala

Křesťanskou mandalou jsou rotundy i architektura kostelů, které jsou orientovány k východu, k místu vzkříšení Ježíše Krista. V křesťanské kultuře se kruhové obrazce nacházejí také v rozetových oknech, kruhových bludištích na podlahách katedrál a na kopulích Božích domů. Růžicové okno je z barevného skla, které bylo vyrobeno za použití rozdrcených drahých kamenů. Díky tomu je světlo, které prostupuje oknem, rozptylováno, ale zároveň pohlcováno samotným sklem. Okno pak upoutává pozornost, přitahuje pohled do svého středu a stává se prostředkem pro rozjímání s bohem, ale také k rozjímaní se sebou samým. Může se stát nejenom mapou celého vesmíru, ale také našeho vnitřního duševního světa. Převládajícími barvami rozetového okna jsou červená a modrá, teplo a chlad, jejichž smícháním vznikne fialová, barva posvátného významu, barva spirituality a cesty do vlastního středu. Stejně jako modlitba v kapli, i klášterní zahrady povznášejí ducha. Zahrady jsou místem spojitosti s přírodou i s Bohem, místem klidného rozjímání a meditace. Na některých jsou z okrasných keřů a trav vytvářeny labyrinty symbolizující cestu poutníka do jeho nitra, cestu k nalezení Boha.

Slovanská mandala

Slovanská kultura je nám tou nejbližší a přece je nám málo známá. Je to jednak proto, že o „staroslovanském“ (předkřesťanském) období je málo záznamů, jednak proto, že již tradičně snadno přejímáme cizí vzory jako lepší, pokrokovější a opouštíme ty naše staré známé. Jsme „holubičí povahy“. :-) Pojďme se tedy alespoň na chvíli podívat, jak je to s našimi bohy a bohyněmi a hlavně s mandalou. Slovanská kultura byla plná ozdob, šperků, rituálních pomůcek, ale i předmětů denní potřeby kruhového tvaru. Řada chrámů, obětních míst, ale i obydlí byla ve tvaru kruhu s tím nejdůležitějších, s ohništěm, uprostřed. Mandaly tak provázely Slovany na každém kroku a každý den. Vždyť i nevyšší bůh Svarog spí ve slunečné mandale, kterou po denní obloze vozí Svarožic, Svarogův syn. S vládou nad zemí mu pomáhají strážci světových stran Perun (sever), Svantovít (jih), Dažbog (východ) a Radegast (západ).